Kloubní onemocnění

Dysplazie:

Dysplazie kyčelních kloubů, stejně jako dysplazie loketních kloubů, je dedičně podmíněný chybný vývoj kloubů, kterým jsou postiženy psi i fenky bez rozdílu věku a pohlaví. Štěňata se rodí se zdravými klouby a to, jestli dysplazie vznikne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí. 

Dysplazie kyčelního kloubu - označovaná také jako DKK - je bolestivé onemocnění, kdy dochází k 

oslabování kyčelního kloubu, vzniku artrózy a postupnému zhoršování pohyblivosti psa. 
Na vzniku dysplazie se dědivost podílí mezi 20 % až 60 % v závislosti na plemeni, zbytek vytvářejí vnější vlivy, a to zejména výživou a tendencí k rychlému růstu.
Kyčelní kloub tvoří ohnisko přenosu síly z pánevních končetin na tělo psa, a proto má pro pohyb psa základní význam. Při dysplazii kloubní hlavice nesedí správně do kloubní jamky (je v jamce usazena volně) a následkem toho je narušena harmonie pohybu kloubu. Důsledkem je nadměrné opotřebení kloubu. Většinou bývají postiženy oba klouby. Dysplazie kyčelních kloubů se vyskytuje v několika stupních, při nejtěžším stupni bývá kloub zcela mimo kloubní jamku. 

Dědičné a vnější faktory působící na dysplazii: Pravděpodobnost, že se u štěňat projeví dysplazie, je u každého štěněte jiná. Především záleží na rodičích jestli měli dysplazii nebo ne.

Dva negativní jedinci - v průměru 26% (16 - 43 %) pravděpodobnost, že potomek bude mít dysplazii.
Jeden pozitivní, druhý negativní - v průměru 48 % (25 - 62 %) pravděpodobnost
Oba pozitivní rodiče - v průměru 77 % (46 - 93 %) pravděpodobnost

Vnější faktory: 
Z celé řady vnějších faktorů, které na utváření a vývoj dysplazie působí, jsou nejdůležitější pohyb a strava. 
Pohyb - nadměrné tělesné zatížení během růstu psa s dědičnými vlohami lze považovat za faktor napomáhající ke vzniku tohoto onemocnění. Podstatný vliv má také povrch, na kterém se pes pohybuje první rok života. Z tohoto důvodu pes nemá běhat a pobývat po betonu, silnicích a jiných zpevněných plochách, ale měl by být na měkkém, pružném povrchu. Do 6 měsíců minimálně by měl být také omezen běh u kola a velmi intenzivní trénink. 

Strava - nekvalitní strava nevhodná pro štěňata je nejčastějším spouštěčem vzniku dysplazie. Často obsahu nadměrné nebo nedostatečné dávky minerálů, především vápníku. Obsah vápníku a fosforu v potravě musí být ve správném poměru. Určitou roli ve vzniku dysplazie v potravě hraje také poměr sodíku, draslíku, chloridu a elektrolytů. Na vývoj kostry mají nejdůležitější vliv vitamíny A a D, jejichž poměr by se v potravě neměl odchylovat od normy. Dodávané energie v potravě by také nemělo být hodně.

Výskyt dysplazie také ovlivňuje výška a váha psa. Riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50x vyšší a u velkých plemen 20x vyšší než u malých a středních plemen. U psů s nadváhou jsou nadměrně zatěžovány kloubu, což do jisté míry vede také ke vzniku DKK a DKL.

Artróza

Pojem artróza označuje degenerativní onemocnění kloubů. Méně časté jsou primární artrózy, u nichž nezjistíme objektivní příčinu jejich vzniku. Ty nacházíme u starších psů a obézních jedinců. Mnohem častěji se jedná o stav vzniklý následkem jiných poruch pohybového aparátu, ať vrozených nebo získaných - dysplazie kyčelních koubů, ruptury kolenních vazů, ostechondrózy apod.

Příčinou vzniku artrózy je opotřebení kloubu vlivem zátěže a abnormální utváření kloubu. Dochází k praskání kolagenových vláken koubní chrupavky, snižuje se množství kyseliny hyaluronové, mění se i kvalita molekul glykoproteinů, obsah vody se zvyšuje. Dochází ke strukturálním změnám kosti pod chrupavkou, k tvorbě dutin a  kostních výrůstků. Artróza postihuje hlavně větší plemena psů s mohutnější kostrou. U koček se vyskytuje ojediněle.

Obecně platí, že je snazší artróze předcházet, než ji léčit. Prevence spočívá v odstranění primární příčiny, která k artróze vede, např. stabilizace kolene po ruptuře kolenního vazu. Preventivně působí i snížení tělesné hmotnosti a přiměřená zátěž.Na trhu existuje rovněž řada nutričních doplňků k urychlení regenerace kloubní chrupavky (např. Alavis, Nutradyl apod.)

Každý jedinec je vůči bolesti, která artrózu provází, jinak citlivý a tudíž i klinické projevy v různé míře více či méně korespondují s rentgenologickým nálezem. Spíše než akutní bolestí se projevuje artróza sníženou chutí k pohybu, neochotou chodit do schodů, obtížným vstáváním, zkráceným krokem pánevních končetin apod. Akutní bolest je nejčastěji vyvolána nadměrnou fyzickou zátěží, nepříznivě také působí zima a vlhko. Pro artrózu je rovněž typické zklidnění příznaků při omezení pohybu.

Při akutní bolesti se doporučuje klidový režim 2-3 týdny, čímž dojde k utlumení zánětlivých reakcí. Radikální omezení pohybu na dlouhou dobu s sebou nese ale i riziko svalové atrofie a snížení ohebnosti kloubu. Bolest tlumí i suché teplo, teplé obklady přikládáme na 10 minut 2-3krát denně. Při akutním procesu se mohou dobře uplatnit i chladivé zábaly. Pohyb artrózního pacienta musí být přiměřený jeho postižení, respektujme v tomto svého miláčka a dejme mu jen tolik pohybu, kolik si řekne. Běh vedle kola není přiměřenou zátěží. Ideální je plavání, které nezatěžuje klouby v takové míře a umožní dobré procvičení svalů, čímž brání i jejich atrofii.